Trénink s A. Grygarem
1. 4. 2009
Uffff….. Když jsem po včerejším tréninku s Tondou Grygarem přemýšlela jak nejlépe to odpoledne vystihnout, nemohla jsem dlouhou dobu na nic přijít. Až pak najednou mi v mysli vytanulo pouze - UFFFF…. Kdo tam nebyl, nejspíš nepochopí, ale „zasvěcení“ dobře vědí, jak to myslím. Panu Grygarovi totiž nestačí pouze dobře zaběhnutý parkur bez chyb, on požaduje, aby tým zaběhl parkur DOKONALE! K tomu se, myslím, nejvíce přiblížily Markétka a Dominika H. Ale abych začala od začátku…
Když jsme s Amálkou dorazily na místo, patřičně vyzbrojené pelíškem a batohem s nejnutnějším vybavením, běhaly ještě Large týmy. Už pohled na neskutečně vyřízeného Honzu K. mi měl napovědět co nás čeká… Nicméně já jsem se v klidu se všemi přivítala a dívala jsem se, jak běhají ostatní. Když jsem viděla, jak pan Grygar „trápí“ Danu s BOM Angelou na slalomu, začala ve mně být malá dušička… Holky přece běhají teprve krátkou dobu, slalom mají daleko lepší než já s Amálkou a on jim tam dává takovou sodu! Přesto ale po pár pokusech byl jejich slalom výrazně lepšíJ. Další běžela parkur Domča H. s BOG Abbe. Nechápu, jak to holky udělaly, ale jejich parkur byl bezchybný a skvělý, myslím, že můžeme jen smeknout a snažit se je dohnat…
Když jsme šly na řadu my – tedy small a medium, říkala jsem si, že vím, kde dělám v parkuru chyby a že alespoň za něco nás musí pochválit. (Pokud jsem se o tom ještě nezmínila, tak dostat z Antonína Grygara pochvalu znamená být naprosto dokonalý). Překážky byly postaveny do tvaru pomyslné osmičky, zakončené tunelem. Několikrát jsme si parkur prošli, nejdříve sami, potom s p.Grygarem, který nám vysvětlil různé ožehavější části. Jako první odvážná nastoupila opět Dana H., tentokrát se svojí JRT Sábou. Parkur nedoběhly, ale rozhodně se to nestalo jen jim. Grygar si Danču zavolal a vysvětlil jí, kde se stala chyba. Po Danče nastupoval pán s krásnou zlatou šeltinkou, bohužel také nedoběhli. V tu chvíli už ve mně byla malinkatá dušička… Amálka mi štěkala a kvílela v náručí, těšila se na parkur (jestli jsem se někdy bála, že Amišku po čtyřměsíční pauze nebudou agi bavit, tak jsem se tedy šeredně spletla). Hluboký nádech a jde se na to. Položím Amálku na zem a velím Čekej! „Tak ne!“ ozve se za mnou… „Jenom si toho psa demotivuješ. Musíš hezky hravě, aby se na parkur těšil!“ Tak znova… Amí, jdeme hopat, no ano…. Šikulka… po pomoci p. Grygara abych si Amálku dobře navedla konečně vyrážíme na parkur. První překážka hop, druhou Amálka podběhne… Vracím ji a velím hop… ok, na další překážku, na kterou musíme prudce zabočit ani neskočí, ale prostě ji oběhne… Ozve se hvízdnutí a já odcházím položit hlavu na špalek.
Dozvím se, že na parkuru se musím uklidnit nejdřív já, pak bude klidný i pes, že když pes podběhne překážku, místo aby ji přeskočil, nemám ji opravovat, ale běžet dál a opravit skok v další sekvenci, že si špatně nabíhám a špatně pracuji nohama, že tělem říkám psovi něco jiného, než co má on dělat, že psa před během málo motivuji a málo fixuji na sebe. Odcházím zpátky k Lence a její rodině a přemýšlím, jestli nešvihnu s vodítkem na zem, nevynadám Grygarovi a neuteču pryč. Přece nemůžu být TAK neschopná, proboha!!! Lenka se mi směje a utěšuje mě, ale já bych se v tu chvíli nejradši viděla na Marsu…
Amálku tragické hodnocení absolutně nepoznamenalo a dál si vesele štěká, že chce jít skákat. Sedám si na zem, natahuju nohu dopředu a nechávám Amálku obíhat mě a skákat přes nohu. Dívám se na další účastníky tréniku – šeltie – a zjišťuji, že Grygar nedá zadarmo nic nikomu, takže si snad nemusím připadat jako absolutní střevo. Ten parkur jsme běžely ještě několikrát, většinou s podobně tragickým výsledkem, ale alespoň jsme již doběhly až do cíle. Zazářila opět členka rodiny H. , tentokrát Markétka se šeltií Jamiem. Zaběhli krásný parkur po kterém jí Grygar řekl, že normální trenér by je pochválil za dokonalost, ale on jí vytkne jedinou chybičku v navedení psa. To už mi přišlo vážně moc, Markétka byla skvělá!
Další parkur byly dvě skočky, slalom, skočky do oblouku, látkový tunel, skočka a tunel. První opět běží Danča, pán se šeltií a pak už jdeme my… Krátká modlitba a jdem na to. Skočka, skočka, Amí sssssssss… navedu Amálku do slalomu, světe div se, podaří se jí naběhnout správně! Sla-lom, Sla-lom, Sla-lom… do rytmu v předklonu Amišce ukazuji… hurá, máme to za sebou, skočka, skočka, tunééééééééééééél, tam se Amálka trošku zapomněla, ale už je venku a rychle… skočka a tunééééééél…. Máme to za sebou!!!! Radostí, že jsme celý slalom daly si zařvu a vyskočím do vzduchu… super:-DDD pak teprve si uvědomím okolní smíchJ. Opatrně kráčím k trenérovi s přesvědčením,že jsme to snad zaběhly dobře… Grygar mě ale staví ke slalomu a vysvětluje – nesklánět se, neukazovat, nekecat do toho psovi, to že mám malého psa, neznamená, že se u něj budu na parkuru plazit! Nutí mě stoupnout si rovně, dát ruce za záda a navést Amálku na slalom. Jsem v šoku, když se nám to podaří! Zřejmě na tom opravdu něco bude… Ještě dopilovat řeč těla na slalomu, lépe pracovat nohama, lépe si nabíhat, neházet rukama. Přece jen jsme ale dostaly pochvalu a to za krásný a radostný projev, za který nám pan Grygar dokonce zatleskalJ.
Před dalším parkurem jsme si měli psy rozcvičit na zónových překážkách, kladině a houpačce… Kladinu Amálka miluje, několikrát si ji přeběhla a já ji navedla na houpačku. BUM, velím… Amiška nabíhá na houpačku a na konci čeká, až do houpačky praštím, protože se s ní nepřevážíJ. Super. Tak ještě jednou… BUM! Amálka nabíhá na houpačku a na konci, místo aby na mě počkala, skočí dolů… v tu chvíli se mi podlomí kolena a já padám do písku úlevou, že si neublížila… Tak jdem na to .. Dana a Sába, pán se šeltinkou a už my… tři skočky, tunel, skočka,skočka, látkový tunel, dvě skočky, tunel, skočka, kladina… ok, poprvé hned za prvním tunelem zapomenu trasu, naštěstí nejsem jedináJ. Podruhé mažu, Amálka skáče jak o život, letíme přes skočky… tunéééé……. Než to stihnu doříct, válím se na zemi a zkouším, jak chutná písek… Amiška místo do tunelu vlítla mě pod nohy a já abych ji nezabila, tak jsem upadla… Okamžitě se ale zvedám a parkur dobíháme… Rudá jako rak si vyslechnu hodnocení, které už není tak hrozné jako na začátku. Ještě jeden parkur, vyslechnem si od trenéra, že je Amálka šikovná, má potenciál a že na sobě musíme zamakat,ale teď už to poslouchám s úsměvem, protože vím, že jsme se za těch pár hodin hodně naučily, já i Amálka. Myslím ale, že to by mohl říct každý, kdo trénink s Antonínem Grygarem absolvoval.
Ze začátku bylo těžké přijmout kritiku, obzvlášť takhle na rovinu a bez servítek řečenou, přesto ale to byla kritika spravedlivá. Už teď se moc těším na další trénink, kterého se doufám budeme moci zúčastnit.
H.N.